Posledních 30+ let

Celý život tvořím. Jsem až po uši v brandingu, reklamě a marketingu. V 90. letech jsem začal profesní kariéru jako DTP grafik. Dnes se věnuji strategické tvorbě velkých i malých značek pro firmy i jednotlivce.

2004 – současnost

Práce na volné noze, rozmanitost tvůrčích výzev a neustálá změna je to, co mi vyhovuje. Pomáhám malým i velkým firmám budovat jejich značky od strategie po design. Jsem grafik, textař a tvůrce.

2003

V roce 2003 jsem nastoupil do agentury WMC pod křídla Tomáše Vondráčka. Ve spolupráci s Milanem Šteidlerem jsme natočili tehdy úžasný TV spot s Leninem pro JVC. Dnes by nás za to rusové otrávili novičokem.

1997 – 1998

S parťákem textařem Viktorem Špálou jsme jako tým nastoupili do agentury BBDO, která měla tehdy hodně našlápnuto. Zde jsem pochopil, že mé nejsilnější stránky jsou strategické koncepční myšlení a grafický cit zaměřený na branding a vizuální identitu.

1996 – 1997

Díky skvělému kreativnímu řediteli Scottu Merrellovi jsem se do DMB&B vrátil. Tentokrát jako Art Director. Scott položil základy pro moje strategické myšlení v reklamě a týmovou spolupráci. Pod jeho vedením se nám s kolegou textařem Viktorem Špálou podařilo získat prestižní mezinárodní reklamní ocenění Golden Drum Grand Prix za tento bláznivý TV spot.

1995 – 1996

Malá česká agentura mi poskytla prostor realizovat mé výtvarné nápady a zdokonalit se především v předtiskové přípravě a dalších grafikých aplikacích.

1994 – 1995

Znalost DTP mi otevřela dveře do jedné z renomovaných síťových reklamních agentur této bouřlivé porevoluční doby. Zde jsem dostal šanci učit se od výtečného kolegy Michala Vojtka a několika ostřílených zahraničních (západních) reklamních matadorů.

1993 – 1994

Do agentury GGK jsem vkročil s přesvědčením, že hodně ohledně DTP umím, abych záhy zjistil, že to tak není. V práci jsem proto musel být často do noci, abych se metodou pokus a omyl rychle vše doučil. Mladost, radost.

a ta kamarádka měla staršího kluka. Jmenoval se Tim a byl to Američan. Všichni čtyři jsme společně pracovali v redakci jednoho lifestylového časopisu. Tim byl počítačový grafik a na obrovským počítači Apple každý měsíc sám vytvářel celý design a připravoval ho do tisku. Na začátku 90. let totiž byla u nás počítačová grafika v plenkách. Ovládat profesionální aplikace uměli převážně jen cizinci.

Na začátku 90. let byla u nás počítačová grafika v plenkách. Ovládat profesionální aplikace uměli převážně jen cizinci.

No a co se nestalo.

Tim mi jednoho dne po práci řekl:

„Zítra ráno odlítáme do Ameriky. Už nepřijdu, nechceš to dělat za mně? Pojď, já Ti ukážu, jak se to dělá.“

To víte, že jsem chtěl. Grafika, design a počítače byla vždycky moje vášeň. Ale tohle jsem neuměl. Sedli jsme si ten večer v prázdné kanceláři a Tim mi v nejrychlejším kurzu na světě nalil do hlavy základní principy počítačové grafiky a grafické sazby.

Když jsem druhý den přišel do práce, přiřítil se ke mně vzteky rudý šéfredaktor:

„Tim odletěl do Ameriky, prý to zvládneš za něj. Zvládneš to? Za 14 dní jdeme do tisku. ZVLÁDNEŠ TO?!!“

To jsou ty situace, kdy stojíte a před očima se vám promítne celý život. Já blbec tam stál a odpověděl:

„Jó, zvládnu. Tim mi všechno ukázal.“

Příští dva týdny jsem se každé ráno psychicky hroutil. Jednou jsem se dokonce rozbrečel. Opravdu. Rozbrečel. Byl jsme denně do noci u toho obrovského monitoru a hledal jsem způsoby, jak udělat nebo vyřešit to či ono. Neměl jsem žádný manuál, žádné video návody, žádný Google, nic. Jenom svoji beznaděj, anglický software, postup "pokus - omyl" a strašnou chuť to dokázat.

Příští dva týdny jsem se každé ráno psychicky hroutil. Jednou jsem se dokonce rozbrečel. Opravdu. Rozbrečel.

A dokázal jsem to. Dostal jsem svůj první šek na 10.000 Kč. Tehdy skvělý honorář. Ale časopis nevyšel s mým designem. Místo, abych se držel toho, co fungovalo, a co bylo nastaveno - a dobře nastaveno - popustil jsem uzdu svojí fantazii a upravoval design tak, jak se mi líbilo. Myslel jsem si, že už jsem "pan grafik"…

Dneska už nejsem ten dvacetiletý floutek, co si myslí, že všechno ví a všechno zná. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil, že je naopak dobré něco nevědět, protože pak se člověk nejvíc naučí. A má ten nepřekonatelný zážitek z poznávání a objevování něčeho nového. Těch 14 dní tehdy bylo těžkých, ale otevřely mi dveře do nového světa.

Je dobré něco nevědět, protože pak se člověk nejvíc naučí a má ten nepřekonatelný zážitek z poznávání a objevování něčeho nového.

Od mé první profesionální zkušenosti s grafikou uběhlo už 30 let a já jsem za tu dobu vytvořil stovky log, reklamních kampaní, konceptů a vizuálních identit. Jestli máte pro svoji práci podobnou vášeň jako já nebo také - jako já - věříte, že i obchodní úspěch pramení z kreativity a objevování nového, měli bychom dát hlavy dohromady. A něco skvělého společně vytvořit.

Simon Anfilov

Brand Designer